Pohled na uzdravování v širších souvislostech
V polovině prázdnin jsem vám na Facebooku psala, že se mi podařilo uzavřít kapitolu endometrióza, a tudíž se jí na blogu i na FB (a hlavně, ve svém životě) budu věnovat méně. Ne, neznamená to, že endometriózu a adenomyózu už nemám. Adeno (a velké menstruační bolesti) u mě zůstávají, protože jsem odmítla hysterektomii (a rozhodně nelituju). Endometriózu už mám oficiálně excizí odoperovanou, ale v určitých fázích cyklu mě stále zlobí citlivé vnitřní jizvy.
Co to ale znamená, je, že se nemoci a uzdravování věnuji méně intenzivně, méně dopodrobna, méně emocionálně a v širších souvislostech. Jedním z konkrétních důsledků je například to, že jsem zcela překopala seznam autorů a bloggerů, které sleduju. Už mě nezajímají detailní podrobnosti ohledně autoimunitního / paleo / keto stravování, protože a) spoustu věcí už vím, a b) ten či onen drobný detail mě v tuto chvíli na mé cestě posune o mnohem menší kousek, než jiná témata, která se u mě dostávají do popředí. Pro zajímavost mohu zmínit mou zkušenost s týdenním workshopem Giny Chick na téma Heart of the Huntress, který byl založený na technice meditačních tanců 5 Rhythms a během kterého jsme se věnovali interním tématům jako např. co to znamená být silná a sebevědomá žena, jak nás v této věci formuje rodina a společnost, jaké jsou naše předsudky a přesvědčení o sobě samých a jak se začít chovat tak, abychom dokázaly lépe naplnit své potřeby a přání.
Změna mého pohledu na věc také souzní se „změnou směru“ některých autorek, jejichž práce mě stále zajímá (např. Steph Gaudreau se ve svých podcastech už před nějakou dobou odchýlila od detailního pohledu na stravovací protokoly; podcast Well Fed Women nahrávaný Noelle Tarr a Stefani Ruper se zaměřuje na obecnější, ovšem stále závažná témata, typu body image a předcházení poruchám příjmu potravin, anebo Stephanie Dodier formuje přístup žen ke stravování z úhlu pohledu hojnosti, na rozdíl od restrikce).
V tomto duchu bych se ve svém článku tentokrát zamyslela nad svou ozdravnou cestou s větším odstupem a z širší perspektivy. Mám pro vás vyhodnocení toho, co jsem poslední dobou udělala (podle mého názoru) za chyby, a jaké jsem si z nich vzala ponaučení. Možná se v některých z nich poznáte.
1. Stravovací protokol není celoživotní záchranné lano
Ať už u vás funguje jakýkoliv stravovací přístup, neudělejte stejnou chybu jako já – nemyslete si, že to je vaše doživotní záchrana. Díky paleo a autoimunitnímu protokolu (AIP) jsem zažila obrovské zlepšení a pořád trvám na tom, že to je ideální start pro uzdravování. Takže pořád platí, že doporučuji pročíst celý blog a vyzkoušet přístupy, o kterých v článcích hovořím. 😊
Mou chybou ovšem bylo, že jsem si začala myslet (aniž bych si to uvědomovala), že je to moje jediné(!) záchranné lano vedoucí k lepšímu zdraví. Jinými slovy, jakmile jsem povolila a přestala pravidla paleo přísně dodržovat, začaly se u mě objevovat pocity nejistoty, selhání, viny a naštvání sama na sebe. Navíc je objevovaly velmi pozvolna a skrytě. Zpětně si uvědomuju, že kdybych si situaci lépe zanalyzovala a toto vše si uvědomila, mohla jsem si ušetřit měsíce výčitek a zbytečné přísnosti sama na sebe. Změnily se u mě osobní okolnosti a já jsem s novou situací přestala mít myšlenky, čas a chuť dodržovat vše přísně. (Pořád jím ve srovnání s průměrnou západní populací velmi zdravě a pořád se blížím paleo, ale už to není to, co dřív). Místo toho, abych si hned uvědomila a připustila, že se okolnosti změnily, pořád mi někde vzadu v mysli zněl hlásek, že to „dělám špatně“, že se moje endometrióza zhorší, protože „jediný lék na ni je AIP“, a že mi bude hůř.
Nestalo se. Po mnoha měsících mi došlo, že i když tento méně striktní stravovací režim možná měl dopad na moji váhu, rozhodně neměl dopad na moje uzdravování po operaci. (Znovu opakuji, pořád se dost blížím paleo, takže se stravuji stále zdravě, jen ne tak přísně, jako dřív.) Mnohem větší dopad na menstruaci mělo například měsíční vynechání potravinových doplňků jako je serrapeptáza, DIM, quercetin a bromelain a hořčík, po kterém jsem měla obrovské problémy.
Ponaučení: Celoživotní dokonalost dodržování toho či oného stravovací protokolu není ta jediná „správná“ věc, která vám pomůže. Buďte na sebe přísní ze začátku, měsíce či rok, ale vyvarujte se zbytečným výčitkám a pocitům selhání, pokud to nevydržíte dlouhodobě. Fluktuace z roku na rok (či po dvou až třech letech) jsou přirozené a není na nich nic špatně.
2. Trpělivost s uzdravováním musí trvat celé roky
Vzpomínáte si, jak jsem v předchozím článku Operace endometriózy: rok poté psala o tom, že pořád bojuju se sportováním? Vypadá to, že se mi podařil průlom. Díky zmíněnému workshopu tanečních meditací jsem se přestala bát pohybu, začala opět tancovat a vrátila se dokonce i ke svým oblíbeným (ale náročným) hodinám kardio tance Body Jam. Podařilo se mi to až rok a půl po operaci!
Zbytečně jsem se trápila tím, že nemůžu žádný pořádný sport (a tím pádem přibírám na váze - mírně, většina mého okolí si toho ani nevšimla) a nutila se do věcí, které mi nevyhovovaly. Pořád jsem se srovnávala s tím, co jsem dokázala či jaká jsem byla dřív, a měla jsem pocit, že musím co nejrychleji začít zvládat to samé. A přitom se mé tělo stále zotavovalo z operace (a bylo stále každý měsíc bombardováno vnitřním krvácením kvůli adenomyóze).
Měla jsem pocit, že něco musím, protože to je tak „správně“. Přitom jsem naopak potřebovala být trpělivější a věřit tomu, že mé tělo samo ví, jak dlouhou dobu potřebuje na uzdravování. Navíc předpokládám, že se mé fyzické možnosti a schopnosti budou dál vyvíjet.
Ponaučení: Nebuďte na sebe zbytečně přísní, nedovolte si mentálně se soustředit na to, co momentálně nezvládáte. Není žádný „správný“ nebo „špatný“ přístup. Vše se postupem času mění, a rok či dva v celkovém kontextu vašeho života jsou opravdu krátká doba.
3. Psychologická práce nikdy nekončí
Je asi fér říct, že zmíněný průlom u mě mohl nastat také díky tomu, že jsem byla ochotná strávit čas intenzivní sebeanalýzou. Na zmíněný workshop Heart of the Huntress jsem jela s tím, že sama nevím, co se o sobě dozvím, ale jsem ochotná sama sobě naslouchat. Výsledkem bylo, že jsem si díky každodennímu tancování a psychoanalytické práci uvědomila, že jsem se po operaci v rámci sebeobranného mechanismu zablokovala, jaksi zamrzla. Problém byl, že jsem si myslela, že toto zamrznutí rovná se vyřešení situace (bolesti jsem totiž měla pod kontrolou).
Přestala jsem se prakticky hýbat (protože „pohyb mému tělu ubližuje“), přestala jsem chodit na společenské akce („do konce života budu nemocná a musím se o sebe starat, především hodně spát“), přestala jsem sama sobě důvěřovat a naslouchat svým přáním a potřebám („musím být disciplinovaná, jinak se nemoc zase rozjede, na nějaké koníčky a zábavu tady není prostor“). V podstatě jsem se přehnaně bála vylézt ze své bezpečné ulity. Přece jen mi v ní bylo dobře, bolesti jsem snížila na přijatelné minimum a dokázala jsem zase normálně fungovat. Ale ne žít. Rozhodně ne život plný zajímavých a naplňujících zážitků.
Díky zmíněnému workshopu se mi podařilo si toto všechno uvědomit a začít pracovat na postupném odblokování a „rozmrznutí“. Může se stát, že když začnu do života přidávat nové „radosti“ (typu náročná taneční hodina, nebo dlouhý večer s přáteli), existuje riziko, že se můj stav opět zhorší. Může se ale také stát, že po prvotním zhoršením se můj organismus s novou situací vypořádá a adaptuje se na ni. Příjemné zážitky mohou naopak bojovat proti neustálému stresu z pochroumaného zdraví. Navíc nebudu stagnovat na pohodlném místě, ale pohnu se opět o kousek kupředu.
Ponaučení: Buďte si vědomi toho, že věci nemusí být takové, jak se zdají. Jenom díky změně perspektivy si zpětně dokážeme vyhodnotit, jaká byla skutečná situace. Až když vyjdeme ze své ulity (nebo komfortní zóny), uvidíme nové obzory. Naslouchejte sami sobě, ale zároveň nebuďte opatrní tak moc, že se zastavíte na místě a váš život se přestane posouvat kupředu.
4. Vývoj a intuitivní přístup ke všemu jsou v pořádku
Jak vidíte, zmíněné chyby v podstatě spočívají v tom, že máme představu ohledně toho, co je „správné“ nebo „špatné“, co by „mělo být“ tak či onak. A když se do této šablony nevlezeme, začneme si to vyčítat a máme ze sebe špatný pocit.
Za poslední měsíce, kdy jsem přestala psát články na blog, jsem měla mnohokrát výčitky, že už nedělám tolik, co v minulosti. Zajímavé je, že se mi vždy podařilo okamžitě si uvědomit, že se v žádném případě nechci nutit do něčeho, co v danou chvíli nepřichází přirozeně a s inspirací. (Škoda, že jsem si to samé nedokázala říct u dodržování pravidel paleo či u sportovní aktivity.) Jakmile mě napadalo, že jsem už dlouho nic nenapsala na blog, okamžitě jsem zároveň věděla, že nemám žádný nový hodnotný obsah, o který bych se chtěla podělit. A že je pro mě nejdůležitější psát tak, aby to bylo pro mé čtenáře tak či onak přínosné.
Ponaučení: Zkuste na podívat na svá přesvědčení z nového úhlu pohledu. V jaké životní situaci se momentálně nacházíte? Nejste na sebe moc přísní? K jak velkému posunu reálně povede dodržování určitých (často přísných) pravidel? Je ten či onen přístup skutečně to, co vám fyzicky i mentálně prospívá?
Pokud intuitivně potřebujete jíst více ovoce (sacharidů, dezertů, kalorií, dokonce i potravin, o kterých víte, že po nich máte mírnou reakci), dovolte si to. Je to lepší než příliš restriktivní přístup, který potenciálně vede k poruchám příjmu potravin. Pokud intuitivně potřebujete rok odpočívat a nenutit se do cvičení, dovolte si to. Možná to vaše tělo opravdu potřebuje, aby se uzdravilo, a pak vám dovolilo vrátit se k tomu, co opravdu milujete. Revidujte svá očekávání od sebe sama a nedělejte věci jen proto, že jste je dělali před rokem, či deseti. Buďte na sebe hodní a dovolte si, aby tento pojem obsahoval širokou škálu věcí, jako např. stravu založenou na čerstvých nezpracovaných potravinách, a zároveň občasný dezert či víno; dostatečný čas na zotavenou, i když to bude znamenat 3kg (nebo 5kg) navíc; dostatečný psychický klid a pohodu, bez rigidních očekávání založených na situaci, která existovala někdy v minulosti.
Držím pěsti, aby se vám to dařilo co nejlépe. Dejte mi vědět, jak se vám daří!
Comments