Endometrióza jde často ruku v ruce s nadbytkem estrogenu, tzv. estrogenovou dominancí. Jak s ní můžeme bojovat? Po dlouhé době jsem si...

Tento článek píšu dva roky a čtyři měsíce po operaci. Ano, trvalo to tak dlouho, než jsem dokázala začít cvičit v tradičním slova smyslu.

Po přečtení aktualizovaného 2. vydání knihy Period Repair Manual jsem se rozhodla sepsat druhý díl článku, tentokrát rady od Lary Briden.

V článku jsem se tentokrát zamyslela nad svou ozdravnou cestou s větším odstupem a z širší perspektivy.

Je to rok a čtyři měsíce, co mám za sebou excizi endometriózy, a vy se ptáte, jak moje cesta pokračuje.

Tento článek můžete brát nejen jako inspiraci na dárky, ale také jako takový malý návod, jak se postupně pustit do změn.

Vím, že jediná správná volba je vydat se cestou, kterou potřebuju, a ne kterou bych chtěla jít. Není to lehké.

I když se endometrióza oficiálně nezařazuje mezi autoimunitní onemocnění, víme, že se při jejím výskytu v těle objevují autoprotilátky.

Od mé operace uběhly čtyři a půl měsíce a já se pomalu uzdravuju.

Nedávno jsem si poslechla přednášku Alisy Vitti s názvem Beat the Monthly Bloat (volně přeloženo „Zažeňte každoměsíční nafouknutí“).

Za poslední tři roky jsem sesbírala střípky informací jak z knih a vytvořila jsem si pro sebe pár zásad, které dodržuji.

Tento článek má za cíl přinést nové střípky informací, které jsem se z knihy dozvěděla z nové knihy Dr. Tamera Seckina.

Seznamte se s mojí endometriózou a adenomyózou - i takto vypadají těžké chvíle, které mi nemoc přináší.

Proč jsem se tedy rozhodla zeleninové šťávy nakonec zařadit? Cesta k tomuto rozhodnutí byla vlastně docela klikatá.

Věci, které teď dělám jinak než v době, kdy jsem o nějakém uzdravování skrz výživu neměla ani tušení, jsem shrnula do deseti bodů.